English
Její práce, stejně jako práce jejích kolegů, je všechno, jen ne stereotypní. Den psychologa může zahrnovat psychodiagnostická vyšetření, individuální psychoterapie, krizové intervence, vedení skupinových terapií nebo psychoedukační sezení, v rámci nichž pomáhá pacientům pojmenovat a seznámit se s jejich potížemi a učit je, jak je zvládat lépe.
„Na práci v CDR mám nejradši právě lidi a jejich chuť aktivně spolupracovat. Náš tým zahrnuje kromě psychologů i terapeuty, sociální pracovníky či sestry, které mají psychoterapeutické vzdělání. Je úžasné být součástí toho, jak mezi sebou jednotlivé profese interagují a úzce spolupracují,“ popisuje psycholožka Mgr. Veronika Lechovská a dodává, že mezi personálem panuje vzájemný respekt a otevřenost. To vnímají i pacienti a zvyšuje to jejich komfort během hospitalizace.
Práce psychologa se navíc liší i podle oddělení, na němž působí. Při práci v CDR se setkává se všemi typy pacientů, ať už se léčí ambulantně, jsou hospitalizováni na akutním či psychoterapeutickém oddělení, nebo docházejí do stacionáře. Aby psychologové získali co největší zkušenosti, je nutné, aby se na jednotlivých oddělení pravidelně střídali. „U nových kolegů se vždy snažím zmapovat, k jaké oblasti má daný psycholog nejblíže, s jakou skupinou se mu lépe pracuje a kde nejvíce uplatní své dosavadní vzdělání a zkušenosti,“ přibližuje práci s týmem.
Psychologický tým v CDR je z velké části tvořen mladými, začínajícími psychology a Veronika Lechovská věří, že se jí podařilo vytvořit ideální zázemí jak pro čerstvé absolventy, tak i pro zkušené psychology s praxí. „Snažíme se s mladými kolegy hodně pracovat a poskytovat jim odbornou i lidskou podporu. Chceme, aby se mladší kolegové mohli vždy opřít o ty zkušenější,“ zdůrazňuje Lechovská a dodává, že samozřejmostí je podpora ve vzdělávání, ať už jde o doporučení kurzů vhodných pro jejich praxi, zajištění psychodiagnostických seminářů, nebo třeba i finanční příspěvek na vzdělávací aktivity. Kromě toho mají psychologové ve všech fázích profesního života možnost využívat supervize, a to jak skupinové, tak i individuální.
Nejen mladí psychologové tak mají v CDR možnost nasbírat zkušenosti z mnoha různých oblastí v přátelském a moderním prostředí. „Mě osobně velmi baví možnost dělat moderní psychologii způsobem a přístupem, který se blíží západní medicíně,“ pochvaluje si Lechovská.
A co podle ní dělá dobrého psychologa? „Nejdůležitější je pokora, sám k sobě, i k celému oboru. Každý psycholog by si měl být vědom svých limitů i toho, že není neomylný, a že je potřeba se neustále vzdělávat a rozvíjet a při tom všem si ale také zdravě věřit. Cesta k tomu není vždy jednoduchá, pochybnosti máme každý a je to v pořádku, proto za mě dobrého psychologa nakonec dělá i to, že o sebe umí dobře pečovat, odpočívat a dovolí si nebýt dokonalý,“ uzavírá psycholožka.
