English
Cesta k vlastní nemocnici: Čtyři dekády čekání
Zdravotní péče je jednou z nejvyšších hodnot, jaké může samospráva svým obyvatelům nabídnout. V průběhu 19. století zažívalo Berounsko prudký rozmach průmyslu i obchodu, s nímž však ruku v ruce rostla naléhavá potřeba kvalitního zdravotnického zařízení. Ačkoliv od roku 1897 fungovala moderní nemocnice v Králově Dvoře, sloužila převážně jen dělníkům z tamní Karlo-Emilovy huti.
První konkrétní myšlenky na vybudování berounského zdravotnického zařízení se objevily již v 80. letech 19. století. Vznikla dokonce architektonická soutěž a pro stavbu byl vybrán pozemek mezi Městskou horou a dnešním Velkým sídlištěm. Přestože byly připraveny projekty i potřebná povolení a region měl díky ekonomickému rozmachu dostatek financí, chyběla dostatečná politická vůle. Následovaly roky nekonečných debat o rozdělení péče do menších obvodů či o pobočce v Litni. Původní záměr tak musel na svou realizaci čekat celé čtyři desítky let.
Odvážné rozhodnutí a architektonický skvost
Klíčový impuls přinesl až vznik samostatného Československa. Nově ustavená Okresní správní komise požádala v roce 1921 ministerstvo o výstavbu župní nemocnice. Když stát žádost ze zřejmých finančních důvodů odmítl, komise se rozhodla jednat na vlastní pěst a stavbu zfinancovat z místních zdrojů a úvěrů.
Pro staveniště byla vybrána klidná lokalita v městské části Závodí, jejíž obrovskou výhodou byla blízkost zdroje kvalitní pitné vody. Pozemky byly odkoupeny od manželů Brotánkových a v soutěži zvítězil návrh uznávaného pražského architekta ing. Karla Roštíka. Do rozsáhlého vývěrového řízení se přihlásilo 153 firem, z nichž 60 zakázku získalo – téměř polovina z nich pocházela přímo z Berouna.
Práce odstartovaly v srpnu 1927. Během jediného roku stály hrubé stavby, příjezdová cesta i veškeré inženýrské sítě. Když byla nemocnice v roce 1929 dokončena, díky špičkovému vybavení se zařadila k nejmodernějším zdravotnickým zařízením v republice. Celkové náklady dosáhly na tehdejší dobu úctyhodné částky přes 20,5 milionu korun.
Ku blahu trpících
Oficiální otevření se uskutečnilo 1. prosince 1929 u žulového monolitu před chirurgickým pavilonem, do něhož byl vytesán výstižný nápis: „Ku blahu trpících zbudováno okresní samosprávou v letech 1927–1929.“
Zajímavostí je, že historické osudy obou nemocnic byly propojeny již od samého počátku. V době otevření nesla berounská nemocnice název Všeobecná veřejná okresní nemocnice a jejím právním vlastníkem byl Okresní úřad Hořovice, pod který tehdy Beroun spadal. Teprve po úpravě správního členění v roce 1936 převzal plnou správu Okresní úřad v Berouně. Mezitím, v roce 1935, získala nemocnice čestný název Masarykova.
Zatímco obyvatelé Hořovicka v tehdejších letech dojížděli za péčí právě do Berouna a na vlastní nemocnici si museli počkat až do 50. a 60. let, Beroun již plně sloužil všem potřebným.
Současnost: Dvě nemocnice, jeden společný cíl
Dnes jsou Rehabilitační Nemocnice Beroun a Nemocnice Hořovice blízkými partnerkami a sesterskými zařízeními, která společně zajišťují péči pro široký region. Vzájemně se doplňují a staví na dlouhé tradici, jejíž kořeny sahají hluboko do minulého století.
Při příležitosti oslav 70 let hořovické nemocnice tak s úctou vzpomínáme i na ty, kteří před téměř stoletím v Berouně prosadili a postavili zařízení, jež dodnes slouží svému původnímu účelu – ku blahu trpících.
V galerii pod článkem naleznete fotografie zachycující historii berounské nemocnice a pozvánku na oslavy Nemocnice Hořovice.
Text vznikl ve spolupráci s Mgr. Jiřím Topinkou ze Státního okresního archivu Beroun.
